Je to už pár měsíců, co jsem dělala tuhle poličku a teď jsem se konečně dostala k tomu, abych ji přidala na blog :-) Nebudu tady složitě a odborně popisovat, jak jsem ji vyráběla, protože: 1. jsem naprostý laik, který s největší pravděpodobností dělá věci tak, jak by se vůbec dělat neměly (a odborníci si u toho rvou vlasy), 2. na tom nic odborného není, když jsem to zvládla i já, 3. to nebylo vůbec složité, viz bod druhý.
Jak je vidět z názvu i z fotky, polička je vyrobena ze staré kytary. Ta patřila bůhví komu, byla vyrobena v roce 1973 a v době, kdy jsem se ji rozhodla nenapravitelně zničit už vlastně zničená byla - nefunkční a nenaladitelná. Kdysi jsme ji zachránili doslova z plamenů, jelikož byla určena ke spálení při čarodějnicích. Nějaký řízením osudu (resp. alkoholu :-) ) se - v opileckém záchvatu - ocitla u nás. Asi 10 let se povalovala v pergole, až na podzim roku 2017 přišla její chvíle... :-)
Kytaru jsem na poličku předělala v několika málo krocích...
1. Zbavení se vrchní desky a začištění okrajů. Vrchní desku jsem vyřízla přímočarou pilkou (jo, pilka šukačka - jsem to nechtěla psát tak přímo :-D ). Z fotky to vypadá (a kolega v práci to tak i komentoval), že jsem tu desku spíš vylámala... Mno, snaha o vyříznutí byla... :-) 2. Vytvoření poliček. Poličky jsem napasovala na vnitřní výztuhy, které nevím, jak se odborně jmenují, ale výborně slouží k tomu, aby na nich polička ležela. Doporučuji si poličky předem nakreslit a vystřihnout z kartonu, předejde se tak zbytečnému prořezu... (což se mi SAMOZŘEJMĚ nestalo... ;-) ) Původně jsem chtěla dát poličky pouze dvě, ale nakonec jsem usoudila, že i třetí - nejmenší - bude třeba, aby se prostor rovnoměrně zaplnil.
3. Broušení a broušení a broušení. Broušení bylo nekonečné. Hlavně proto, že s bruskou jsem se samozřejmě nedostala všude, kam bylo potřeba, proto jsem nechala nehty a bříška prstů na šmirgl papírech :-)
4. Natírání. Posledním krokem bylo natírání barvou. Tyrkysovou zvenku a béžovou uvnitř. Na natírání je absolutně nejotravnější oblepování papírovou páskou míst, která mají zůstat barvou nedotčená. A že jich na kytaře je (a ještě blbě dostupná). Nicméně doporučuji tomu věnovat zvýšenou pozornost, člověk si pak ušetří otravnou práci s dostáváním barvy dolů, pokud to vůbec jde...
A to je vše. Jak jsem řekla na začátku - nic složitého a odborného, zvládne to každý. Nakonec už stačí jen vybrat místo, kde bude polička viset. Na úvodní fotce je pověšená místo funkční kytary v pokoji starší dcery, nicméně své místo nakonec našla úplně někde jinde (a opřená o knihovnu rozhodně nezůstala) :-)
