Duběnkový inkoust

Vzhledem k tomu, že na Třeboňsku je přehršel dubů a s nimi i přehršel duběnek, byl by hřích toho nevyužít a nezkusit si vyrobit duběnkový inkoust (ano, přiznávám, že tohle napadne asi spíš člověka, který se zabývá kaligrafií, nebo historií).

Duběnkový inkoust je v podstatě úplně prostá sloučenina taninu (ve kterém je navázána kyselina gallová), hydrátu síranu železnatého (FeSO4) a pojiva.

Když duběnkový inkoust, tak samozřejmě DUBĚNKY. Ty jsou právě zdrojem onoho důležitého taninu, potažmo kyseliny gallové. Duběnky seženete (překvapivě) tam, kde rostou duby. Jde o dub letní, který tímto můžete rozpoznat od dubu zimního (pokud je od sebe nerozeznáváte např. podle tvaru listů). Duběnka je hálka, kterou vytváří blanokřídlý hmyz - Žlabatka dubová. Ta v květnu a červnu naklade vajíčka do meristémů, nejčastěji na spodní straně listu, nebo na větvičkách. Z nich se později líhnou larvy, které se obklopí rostlinným pletivem, ze kterého berou živiny a které je chrání. Dospělá Žlabatka z hálky vyleze kruhovým otvorem, který si vykousala (to jsou ty malé dírky v duběnkách – známka toho, že duběnka je už prázdná). Doporučuji sbírat duběnky spíš z větviček, jelikož jsou jakoby zdřevnatělé. Ty na listech, které se válí po zemi, bývají nahnilé nebo plesnivé.

• 

  Duběnky pod listem

• 

  Duběnky na větvi

• 

  Duběnky

Další přísadou je hydrát SÍRANU ŽELEZNATÉHO. Těm, kterým se chemie smrskla do nabiflování koncovek podle oxidačních čísel, se teď pravděpodobně vrátily noční můry :-). Přijatelnějším názvem pro vás bude ZELENÝ VITRIOL, nebo také ZELENÁ SKALICE. Zelený vitriol v reakci s taninem vytváří pigment. Dohromady jsou komplexem, který se váže na vlákna celulózy i na vlákna pergamenu. Proto inkoust prakticky nelze odstranit.

Poslední důležitou přísadou je pojivo, v tomto případě ARABSKÁ GUMA. Arabská guma je pryskyřice získávaná z některých druhů akácií, které rostou v severní Africe. Je ve vodě rozpustná a zamezuje v inkoustu usazování pigmentu. Zvyšuje jeho viskozitu a lesk, inkoust je pak tmavší a nerozpíjí se. S arabskou gumou jste se určitě už setkali, jen o tom nevíte – používá se např. jako lepidlo na známkách.

A to vše samozřejmě musíme v něčem rozpustit a to něco je voda. Kvůli obsahu minerálů, solí a chlóru není vhodná voda z kohoutku, používá se proto DESTILOVANÁ VODA.

Ale dost bylo teorie… Nyní praxe. Tento pokus o výrobu inkoustu byl proveden vařením duběnek. Vybrala jsem vaření proto, protože jsem nedočkavá a fermentace trvá mnohem déle :-).

POTŘEBY - gramáž Duběnky – 18 g Zelený vitriol – 8 g Arabská guma – 7 g Destilovaná voda – 145 ml Papírový filtr – 2 ks

Duběnky je třeba nejprve rozdrtit na prášek, popř. alespoň na menší části. To jsem zvolila já, protože… no, protože to netrvá tak dlouho a usoudila jsem, že tanin se uvolní tak jako tak. Rozdrcené duběnky zalijeme 130 ml vody a dáme vařit na mírný plamen. Je třeba se nikam nevzdalovat, protože voda se rychle odpařuje a duběnky mají tendenci se připalovat. Je tudíž potřeba míchat. 2 hodiny... A tady přichází na řadu výhoda toho, když má člověk děti. Čím víc dětí, tím líp, protože – světe, div se! – děti moc dlouho nebaví stát u sporáku a míchat něco, co vypadá jako…. …jako vařící se rozdrcené duběnky… :-)

Jak už jsem zmínila – během procesu se, logicky, vyvařuje voda a tu je potřeba doplňovat do původního množství (plus mínus). Já jsem použila hrnec s poměrně velkým průměrem, voda se tedy odpařovala pekelně rychle, takže jsem během 2 hodin dolila 900 ml vody.

Po uvaření přefiltrujeme roztok do čisté nádoby a necháme zchladnout. Při chladnutí se vytvoří škraloup, který opět přefiltrujeme. Během toho si ve zbytku původního množství vody – 15 ml – rozpustíme arabskou gumu a zelený vitriol. Pokud budete mít arabskou gumu ve větších útvarech, je důležité si jí předtím nadrtit na prášek.

A teď už zbývá jen obě tekutiny spojit. Já jsem na závěr ještě přidala pár kapek lihu. To proto, že nepočítám s tím, že bych inkoust rychle spotřebovala a LÍH by měl zamezit plesnivění.

Výsledný inkoust je fialovo-černý. Všude se píše, že by měl psát šedivě, na vzduchu černat a po čase hnědnout. Můj je při psaný černý jako bota :-). Může to být způsobeno mírnými odchylkami od původního receptu – např. lehce vyšším množstvím zeleného vitriolu (ujela mi ruka... :-) ), použitím kohoutkové vody, což mi došlo až při psaní tohoto blogu, nebo jsem ho prostě nechala moc dlouho na vzduchu... Uvidíme, co to s inkoustem udělá za pár dní :-) A to je vlastně vše.

Přidávám ukázku použití inkoustu. S inkoustem se píše moc pěkně, hezky se „táhne“ a skutečně ho nelze odstranit (u jiného textu jsem použila vodící linky rýsované grafitovou tužkou – při dost nešetrném gumování se inkoust ani nehnul).

Text je jedním z prvních pokusů o napodobení České diplomatické kurzívy (14. století) – ano, tohle budu muset hodně trénovat :-)

P.S.: Byli jste na procházce, sbírali jste duběnky a nemohli jste přestat, přestože jste věděli, že už jich máte víc než dost? Pak můžete vyzkoušet věštění z duběnek podle Mattioliho. Nebo je třeba použít na přírodní barvení. Ale o tom jindy…

PP.S.: Poznámka pro mě - příště si na výrobu vzít rukavice - inkoust budu z rukou a hlavně nehtů dostávat celý následující týden... :-)