top of page

Duběnkový inkoust


Vzhledem k tomu, že na Třeboňsku je přehršel dubů a s nimi i přehršel duběnek, byl by hřích toho nevyužít a nezkusit si vyrobit duběnkový inkoust (ano, přiznávám, že tohle napadne asi spíš člověka, který se zabývá kaligrafií, nebo historií).

Duběnkový inkoust je v podstatě úplně prostá sloučenina taninu (ve kterém je navázána kyselina gallová), hydrátu síranu železnatého (FeSO4) a pojiva.

Když duběnkový inkoust, tak samozřejmě DUBĚNKY. Ty jsou právě zdrojem onoho důležitého taninu, potažmo kyseliny gallové. Duběnky seženete (překvapivě) tam, kde rostou duby. Jde o dub letní, který tímto můžete rozpoznat od dubu zimního (pokud je od sebe nerozeznáváte např. podle tvaru listů). Duběnka je hálka, kterou vytváří blanokřídlý hmyz - Žlabatka dubová. Ta v květnu a červnu naklade vajíčka do meristémů, nejčastěji na spodní straně listu, nebo na větvičkách. Z nich se později líhnou larvy, které se obklopí rostlinným pletivem, ze kterého berou živiny a které je chrání. Dospělá Žlabatka z hálky vyleze kruhovým otvorem, který si vykousala (to jsou ty malé dírky v duběnkách – známka toho, že duběnka je už prázdná). Doporučuji sbírat duběnky spíš z větviček, jelikož jsou jakoby zdřevnatělé. Ty na listech, které se válí po zemi, bývají nahnilé nebo plesnivé.

Další přísadou je hydrát SÍRANU ŽELEZNATÉHO. Těm, kterým se chemie smrskla do nabiflování koncovek podle oxidačních čísel, se teď pravděpodobně vrátily noční můry :-). Přijatelnějším názvem pro vás bude ZELENÝ VITRIOL, nebo také ZELENÁ SKALICE. Zelený vitriol v reakci s taninem vytváří pigment. Dohromady jsou komplexem, který se váže na vlákna celulózy i na vlákna pergamenu. Proto inkoust prakticky nelze odstranit.

Poslední důležitou přísadou je pojivo, v tomto případě ARABSKÁ GUMA. Arabská guma je pryskyřice získávaná z některých druhů akácií, které rostou v severní Africe. Je ve vodě rozpustná a zamezuje v inkoustu usazování pigmentu. Zvyšuje jeho viskozitu a lesk, inkoust je pak tmavší a nerozpíjí se. S arabskou gumou jste se určitě už setkali, jen o tom nevíte – používá se např. jako lepidlo na známkách.

A to vše samozřejmě musíme v něčem rozpustit a to něco je voda. Kvůli obsahu minerálů, solí a chlóru není vhodná voda z kohoutku, používá se proto DESTILOVANÁ VODA.

Ale dost bylo teorie… Nyní praxe. Tento pokus o výrobu inkoustu byl proveden vařením duběnek. Vybrala jsem vaření proto, protože jsem nedočkavá a fermentace trvá mnohem déle :-).

POTŘEBY - gramáž Duběnky – 18 g Zelený vitriol – 8 g Arabská guma – 7 g Destilovaná voda – 145 ml Papírový filtr – 2 ks

Duběnky je třeba nejprve rozdrtit na prášek, popř. alespoň na menší části. To jsem zvolila já, protože… no, protože to netrvá tak dlouho a usoudila jsem, že tanin se uvolní tak jako tak. Rozdrcené duběnky zalijeme 130 ml vody a dáme vařit na mírný plamen. Je třeba se nikam nevzdalovat, protože voda se rychle odpařuje a duběnky mají tendenci se připalovat. Je tudíž potřeba míchat. 2 hodiny... A tady přichází na řadu výhoda toho, když má člověk děti. Čím víc dětí, tím líp, protože – světe, div se! – děti moc dlouho nebaví stát u sporáku a míchat něco, co vypadá jako…. …jako vařící se rozdrcené duběnky… :-)

Jak už jsem zmínila – během procesu se, logicky, vyvařuje voda a tu je potřeba doplňovat do původního množství (plus mínus). Já jsem použila hrnec s poměrně velkým průměrem, voda se tedy odpařovala pekelně rychle, takže jsem během 2 hodin dolila 900 ml vody.

Po uvaření přefiltrujeme roztok do čisté nádoby a necháme zchladnout. Při chladnutí se vytvoří škraloup, který opět přefiltrujeme. Během toho si ve zbytku původního množství vody – 15 ml – rozpustíme arabskou gumu a zelený vitriol. Pokud budete mít arabskou gumu ve větších útvarech, je důležité si jí předtím nadrtit na prášek.

A teď už zbývá jen obě tekutiny spojit. Já jsem na závěr ještě přidala pár kapek lihu. To proto, že nepočítám s tím, že bych inkoust rychle spotřebovala a LÍH by měl zamezit plesnivění.

Výsledný inkoust je fialovo-černý. Všude se píše, že by měl psát šedivě, na vzduchu černat a po čase hnědnout. Můj je při psaný černý jako bota :-). Může to být způsobeno mírnými odchylkami od původního receptu – např. lehce vyšším množstvím zeleného vitriolu (ujela mi ruka... :-) ), použitím kohoutkové vody, což mi došlo až při psaní tohoto blogu, nebo jsem ho prostě nechala moc dlouho na vzduchu... Uvidíme, co to s inkoustem udělá za pár dní :-) A to je vlastně vše.

Přidávám ukázku použití inkoustu. S inkoustem se píše moc pěkně, hezky se „táhne“ a skutečně ho nelze odstranit (u jiného textu jsem použila vodící linky rýsované grafitovou tužkou – při dost nešetrném gumování se inkoust ani nehnul).

Text je jedním z prvních pokusů o napodobení České diplomatické kurzívy (14. století) – ano, tohle budu muset hodně trénovat :-)

P.S.: Byli jste na procházce, sbírali jste duběnky a nemohli jste přestat, přestože jste věděli, že už jich máte víc než dost? Pak můžete vyzkoušet věštění z duběnek podle Mattioliho. Nebo je třeba použít na přírodní barvení. Ale o tom jindy…

PP.S.: Poznámka pro mě - příště si na výrobu vzít rukavice - inkoust budu z rukou a hlavně nehtů dostávat celý následující týden... :-)


bottom of page